ERION

 

Marcela Hepfelová
- zpěv

Martin Mahdal
- zpěv, dvanáctistrunná kytara

Petr Bělohlávek
- housle

Jiří Fejt
- sólová kytara

Petr Vrána
- elektrická kytara

Jana Königsmarková
- baskytara

Martin Petřík
- bicí

Tato západočeská kapela (s dřívjěším názvem "BEZ NÁZVU" :o) v březnu 2003 dotočila své debutové album. Je vítětem divácké soutěže MŮZA 2001 v plzeňském Divadle pod lampou.

ERION má ve svých řadách dvě dívky - zpěvačku Marcelu Hepfelovou a baskytaristku Janu Königsmarkovou.

Více informací nalzetene na internetových stránkách skupiny.

NEWS:

26. května 2003 vyšlo skupině LP u vydavatelství Popron...

O kapele ERION...

Byl jednou jeden vodácký kurs pořádaný pro studenty tachovského gymnázia. Tohoto kursu se mimo jiné zúčastnila i partička začínajících hudebníků - dvou kytaristů a jednoho houslisty. Zcela náhodou byl vedoucím tohoto kursu také muzikant a kytarista. Pohledy plné napětí mezi nimi se vytratily již s prvními tóny, které zazněly u prvního vodáckého ohně. Týden na řece Lužnici se pomalu měnil na týden muzikantského soustředění. Již zde zazněly zárodky prvních písní, které byly později kritikou spolužáků odsouzeny jako "jediných pět písní, které dovedou hudebníci zahrát".

Kurs, tak jako všechno, skončil. Kluci byli plni nadšení a domluvili se, že se sejdou na narozeninách dalšího vedoucího kursu. Za jejich první akci lze tedy považovat Vlčákovo narozeniny na koupališti v Tachově.

Poté, se začali čím dál častěji scházet v učebně hudební výchovy - zde se zrodily první myšlenky směřující k pozdějšímu stylu kapely. Netrvalo dlouho a skupina se rozrostla o flétnistku. Následovalo pár akcí - většinou narozeniny, na kterých skupina utvářela svůj, převážně převzatý repertoár. V tuto dobu sehrál velikou roli jejich automatický bubínek značky Yamaha. Zlom nastal, když zjistili, že jejich spolužačka objevila talent při hře na bicí. Zanedlouho se celá formace scelila a přesunula z již nevyhovující učebny hudební výchovy do prostor "bílého domu" v Tachově, kde si našli zkušebnu. Asi za tři měsíce přijmuli posledního člena (spíše členku) - začínající baskytaristku. A vše mohlo začít.

Začaly vznikat první vlastní hudební nápady. Ze začátku hrála formace pouze dlouhé instrumentální skladby, ale postupně se repertoár vytříbil a stmelil v písně, jejichž nástrojové obsazení a aranžmá se výrazně odlišuje od ostatních skupin. Vzhledem k jejich neurčitému stylu se po dlouhých rozvahách pojmenovali "Beznázvu". Zprvu se měl název psát dohromady, ale asi po třech novinových titulcích psaných zvlášť se "přejmenovali" na "Bez názvu".

Kapela pokračovala ve svých aktivitách, co se vystupování týče. Lidem se líbili stále více - a to bylo jejím nejsilnějším motorem. Vyvrcholením tohoto období bylo jednoznačně vítězství na celorepublikovém finále Dětské Porty v Praze, odkud si přivezli pohár. Potkali se zde s tachovskou zpěvačkou, která zde také soutěžila - a moc se jim líbila - Marcelou. Byla také od nich ze školy a tak se domluvili na spolupráci, ze které se vyklubalo přátelství a samozřejmě i právoplatné členství v Bez Názvu. Dále hráli, kde to bylo jen možné. Hráli například anglickým studentům z Birminghamu anebo německým učitelům. Začali také postupně hrát po místních klubech.
Pak ale přišel zlom v budoucnosti kapely - maturita. Všichni ji udělali (no samozřejmě, jak jinak!!!). Zlom to byl proto, že už nebyli společně na jedné škole - po prázdninách se rozutekli každý do jiného města, do nových škol (Praha, Plzeň, České Budějovice). A tak nastala příležitost dokázat, kdo se chce, teď už naplno, věnovat společné muzice. Ještě před prázdninami to vzdala flétnistka Veronika, a po prázdninách také bubenice Míša.
Zbytek kapely byl zprvu na vážkách, ale jejich hudba je držela nad vodou. Po chvíli se vzchopili a posíleni akcemi, jakými bylo například nahrávání nových písní, nebo Česko-německý festival, se rozhodli dále pokračovat. Bylo to těžké dojíždět a ještě zkoušet nové lidi. Nakonec se vše ustálilo, našli nového zkušeného bubeníka Martina Petříka z Plané a mohli na sobě znovu začít pracovat. Bubeník s sebou přinesl jednak 100% přístup, který byl zvláště u Míši a Veroniky nevídaný - a potom také tvrdší rytmus, který kapelu posunul blíže k rocku.
Tato sestava kapele vydržela až dodnes...

-----------------------

Převzato i internetových stránek skupiny ERION.